Jdi na obsah Jdi na menu

KENJUTSU

KENJUTSU - Tenshin Shoden Katori Shinto Ryu

 

 

 

 

 

Historie IAIDO

Počátky japonského šermu jsou doloženy v období Nara(650 až 739), kdy se šerm mečem nazýval tačiuči. V pozdějších dobách se meče tradičně užívaly v četných bojích o moc v 10.až 12.století.

První škola šermu, kterou uvedl Nagahide Čudžo, byla založena ve 14.století. Jedním z nejpopulárnějších šermířů japonské feduální historie byl bezesporu Mijamoto Musaši(1584 až 1645). Nebyl jen velmi zdatný v šermu, ale oceňují se i jeho filozofické myšlenky postihující podstatu šermu a jeho výtvarná díla. Mijamoto sepsal knihu o mentální disciplíně a šermu, kterou nazval gorin no šo(kniha pěti kruhů), která dodnes neztratila svou hodnotu.

Šerm patřil ve feduálním Japonsku spolu s lukostřelbou a jízdou na koni, mezi nejváženější z bojových umění. Nosit dva meče(daišo), bylo povoleno jen samurajům.

Japonský meč se svou stavbou a užitím líší od evropských mečů. V japonském šermu je typické držení oběma rukama (morote) a čelní postavení k soupeři, jenž se tak nastavuje větší plocha k zásahu než v evropském boji s mečem,kde postavení je více bokem k soupeři. V japonských metodách šermu se učí přesvědčení že, první, přesný a jediný zásah, známý pod pojmem "ikken hisacu" - likvidovat jedním úderem, určuje vítěze a poraženého.

Iaido se cvičí se skutečným mečem, na rozdíl od kenda kde se používá dřevěný meč boken a zápasový meč šinai (štípaný bambus). Začátečníci v bojovém umění iaido se zprvu seznamují s dřevěným mečem bokenem (do 2.Kyu), poté na vyšší technické stupně cvičí s ocelovým mečem, který má lehce otupěné ostří (zvaný jako iaitó) a od 4.Danu pak s mečem ostrým jako břitva!

Cvičení iaido se v současnosti ubírá formou duševního a tělesného tréninku, kde protivník existuje jen v mysli cvičence, proto tasení a sek se provádějí plnou silou, rychlostí a razancí. Napomáhá nám v koncentraci a umění dechu, které je velmi potřebné i v jiných bojových umění a v soukromém životě.

Iaido má čtyři základní fáze tréninku - tasení (nuki cuke), sek (kiri otoši), očištění(čiburi), a zasunutí meče do pochvy(notó). Kromě těchto stanovených fází se při tréninku učíme základní vedení meče, bez kterých by se naše cvičení stalo pouze baletem. Nejznámější vedení meče je cvičení nazývané suburi. Tato technika se zdá být zprvu velmi jednoduchá, ale jejich správné nacvičení je složité a vyžaduje trpělivost. Všechny tyto techniky a fáze jsou obsaženy ve dvanácti základních kata, které jsou známy pod názvem seiti iai.